V době poválečné prosperity si v podmínkách parlamentní demokracie konkurovaly na levé straně spektra dvě levicové síly. Sociální demokraté se svým programem postupných reforem v rámci sociálnětržní ekonomiky a komunisté s vizí překonání kapitalistické společnosti revoluční cestou.

Od šedesátých let se od komunistů odvracejí dělníci. Vznikají studie o zburžoaznění dělnické třídy, která zažívá nebývalý konzumní vzestup. Komunistické strany v ekonomicky vyspělých zemích slábnou a rozpadají se.

Triumf sociální demokracie však netrvá dlouho. Od počátku let osmdesátých nastupuje neoliberalismus, který odbourává prvek sociální ve jménu posílení prvku tržního. Prý kvůli posílení světové konkurenceschopnosti.

Sociální demokracie se snažila vyrovnat se s novými podmínkami pomocí konceptu „třetí cesty“. Šlo o pokus vysvětlit neoliberálům, že trvání na určitých sociálních jistotách může být ve svých důsledcích ekonomicky výhodnější než jejich odbourání. Jakmile ovšem sociální demokraté přistoupili na logiku bezprostřední ziskovosti, nemohli boj vyhrát. Je evidentní, že když odepíšete chudé lidi, stojí vás to bezprostředně méně, než když se jim snažíte pomoci.

Vítězství neoliberální logiky vedlo s přispěním hospodářské krize k sociálnímu propadu velké části společnosti. Sociologové přestávají psát knihy o zburžoaznění dělníků a píšou pojednání o proletarizaci středních vrstev.

Zkušenost širokých vrstev zaměstnanců, nezaměstnaných mladých i nezabezpečených seniorů se sociálním poklesem ubírá hlasy sociální demokracii, aniž by je přidávala komunistům. V nejvíce postižených zemích, jako je Řecko a Španělsko, se vynořuje nová radikální levice. Volí ji ti, kteří by nevolili komunisty, a přitom přestali věřit, že třetí cesta může vést někam jinam než k totálnímu zadlužení. Na spolupráci s komunisty nespoléhají, protože komunistů je příliš málo. Socialisté s nimi spolupracovat odmítají, protože v nich vidí hlavního soupeře v boji o hlasy svých tradičních voličů.

Bohužel neplatí, že čím více máme levicových stran, tím je neoliberalismus bezmocnější.