Podle britského premiéra Davida Camerona znamená vítězství levicové Syrizy v řeckých volbách zvýšení ekonomické nejistoty v celé Evropě.

Odhlédněme od toho, že o zvyšování nejistoty v Evropě hovoří právě premiér země, jejíž setrvání v Evropské unii patří k těm nejméně jistým a která sama neví dne ani hodiny, kdy se od ní odtrhne její severní část. Velká Británie dnes nepředstavuje zrovna ostrůvek jistoty.

Jaké jistoty se pojily s Řeckem před vítězstvím Syrizy? Byly trojího druhu.

Především to byla jistota, že dvě politické strany, za jejichž vlád se země rekordně zadlužila, si budou předávat štafetu nezodpovědnosti nerušeně dál. Jedna z těchto stran je pravicově konzervativní, druhá je středově levicová. Obě si myslely, že k získání voličů stačí svalovat vinu za dluhy jedna na druhou. Tato taktika měla skýtat jistotu pravidelného pohybu volebního kyvadla i při trvalém růstu znechucení voličů.

Druhou řeckou jistotou bylo, že nesplatitelnost dluhu povede zemi na dráhu, na kterou byla za pečlivého dohledu Mezinárodního měnového fondu a Světové banky navedena již dříve dlouhá řada rozvojových zemí.

Také Řecko mělo mít jistotu, že i kdyby se jakkoliv snažilo, nebude schopné splácet ani úroky z toho, co mu bylo tak velkoryse půjčeno. S touto jistotou se měli řečtí voliči smířit, pak by pro ně našli politici typu Davida Camerona slova chvály.

No a konečně třetí jistotou mělo zůstat, že splácení oněch úroků bude dosahováno stále dalšími a dalšími sociálními škrty a snižováním životní úrovně těch, kdo mají nejméně. Zdanění všemocných oligarchů nepřipadalo v úvahu, protože přece není možné trestat úspěšné. Syriza se naopak netají tím, že chce bohatým jejich dosavadní daňovou imunitu odejmout.

Samozřejmě že neexistuje žádná jistota, že Syriza se svým koaličním partnerem dokáže vyřešit krajně obtížnou situaci, do které zemi uvedli jiní. Velcí mezinárodní věřitelé ani mocní domácí oligarchové jí přitom příliš ochotně pomáhat nebudou. Otázkou ovšem je, co se stane, pokud by po pádu této naděje v Řecku opět převládly tři výše zmíněné jistoty, jejichž ohrožení tolik želí nejen britský premiér.