Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek dnes představil čtyři varianty řešení problematiky územních limitů těžby hnědého uhlí. Navržené možnosti budou diskutovány v rámci Rady hospodářské a sociální dohody (tripartity), poté bude materiál předložen vládě.

Představení konkrétních variant a výhod a negativ s nimi spojených předcházela řada jednání ministra Mládka se zástupci Ústeckého kraje a obcí, které by mohly být změnami v územních limitech dotčeny, se zástupci těžařských společností a odborů. Od všech zúčastněných stran si tak vyslechl jejich názory na řešení dané problematiky především v souvislosti s limity na dole Bílina, čekají ho ještě další jednání týkající se dolu ČSA. Výsledkem je čtveřice variant, které sebou nesou různé pozitivní i negativní dopady, nicméně u všech je třeba zdůraznit, že rozhodnutí vlády o kterékoliv z nich neznamená automatické zahájení těžby. Rozhodnutí o povolení hornické činnosti by kromě procesu EIA muselo předcházet mnoho dalších nezbytných kroků, což by reálně znamenalo proces na dalších minimálně 5 let.

První variantou je zachování územních limitů v současném rozsahu. Jedná se o možnost, která by sice znamenala, že nedojde k dodatečným negativním dopadům na životní prostředí a nedošlo by k žádnému bourání lidských obydlí, nicméně byla by doprovázena velmi silnými negativními konsekvencemi. „Zejména by se jednalo o významný nárůst nezaměstnanosti v sociálně ohroženém regionu. Rovněž by takové rozhodnutí znamenalo pokles příjmů do státního rozpočtu a rozpočtu obcí, nedostatek uhlí pro teplárny už od roku 2024 a též možný nedostatek peněz na sanační a rekultivační práce souvisejících s ukončením těžby,“ přiblížil ministr Mládek.

Všechny ostatní možnosti počítají s nějakou formou posunutí limitů. Konkrétně varianta číslo dvě by znamenala posunutí limitů v lokalitě dolu Bílina a zachování současných limitů na dole ČSA. Nespornou výhodou této varianty je, že by znamenala zachování části pracovních míst i pro další generaci, prodloužení životnosti zásob hnědého uhlí na uvedeném dole o minimálně 12 let a přitom by nedošlo k bourání žádných lidských sídel.

Nicméně i v tomto případě je třeba vzít v úvahu negativní dopady, které souvisí se zaměstnaností, která by v regionu vzrostla po roce 2023, kdy by došlo k ukončení těžby na dole ČSA. Nezaručila by též po roce 2024 dostatek uhlí pro teplárenství a vedla by k poklesu příjmů do státního rozpočtu a i do rozpočtů obcí.

Jednou z kompromisních variant je rovněž možnost posunutí limitů těžby v lokalitě Dolů Bílina se zásobami 100 až 120 milionů tun uhlí, a zároveň jen částečného posunutí limitů na dole ČSA se zásobami asi 50 milionů tun. Jedná se o možnost, která by sebou nesla nutnost zbourání omezeného počtu domů v Horním Jiřetíně, znamenala by však zachování téměř současné úrovně zaměstnanosti na obou lokalitách a rovněž zachování a prodloužení alespoň částečné soběstačnosti státu v energetických surovinových zdrojích. U této varianty se však vedou diskuze o ekonomické rentabilitě těžby hnědého uhlí při jeho současných cenách.

Poslední variantou, která má své zastánce například mezi odbory, je varianta úplného prolomení limitů na obou lokalitách, které by představovaly na dole Bílina 100 – 120 milionů tun a na dole ČSA zhruba 256 milionů tun. Přednosti této volby jsou významné především pro oblast zaměstnanosti a energetické bezpečnosti a soběstačnosti státu. Znamená však současně nutnost zbourání Horního Jiřetína a obce Černice a přinesla by obdobně jako předchozí varianta i nutnost řešení střetů zájmů těžební organizace s vlastníky pozemků. Nezanedbatelný je rovněž fakt, že by přinesla i negativní environmentální dopady.