ČSSD v médiích - B. Sobotka: Pro vyrovnání rozpočtu bude jednou zvýšení daní právnickým osobám nezby

Pádu vlády, například následkem konfliktu s Andrejem Babišem, se zatím neobává, a pokud jde o zahraniční politiku, nechce se nechat dotlačit k přijetí kvót pro přijímání uprchlíků a odmítá tvrdé kroky vůči Rusku. Proto na jedné straně souhlasí se sankcemi proti Moskvě, na druhé nicméně naznačuje, že by při případné dostavbě českých jaderných elektráren neměly být ruské firmy od tendru dopředu odříznuty.

Kdybych nebyl optimista, nejsem v politice. Evropa přežila velkou krizi, aniž by se rozpadla eurozóna. Spojené státy taky prošly velmi složitým ekonomickým vývojem a dnes patří mezi rychle rostoucí ekonomiky. Myslím proto, že je šance, aby se svět pohyboval pozitivním směrem dopředu. Budeme nicméně čelit vážným problémům - nejen v bezpečnosti, ale také v oblasti ekonomiky nebo životního prostředí.

Sociální stát se průběžně modernizuje. Musí se vypořádat s trendy, které přinesla globalizace, především s velkou konkurencí. Věřím ale, že sociální stát může být konkurenceschopný a že je to zajímavý projekt i do budoucna. Já se k němu hlásím, hlásí se k němu svým programem i současná česká vláda.

Podívejte se na země, které patří mezi vzorové sociální státy, tedy například Švédsko, Dánsko nebo Nizozemsko. Ty v době, kdy jejich ekonomiky rostou, mají přebytky a v době, kdy procházejí ekonomickou recesí, jsou schopny z těchto přebytků financovat výdaje. Cílem sociální demokracie je, abychom dostali veřejné rozpočty do kondice. Abychom v době, kdy bude Česko procházet pozitivním růstem, byli schopni mít v zásadě vyrovnané rozpočty.

Protože naše země prošla v 90. letech drahou transformací a účty jsme platili ještě v době, kdy jsem byl ministrem financí. Ještě v roce 2006 jsme platili asi 22 miliard korun za záruky, které poskytl svého času ministr financí Kočárník. Nyní se ale naše vláda přihlásila k evropskému fiskálnímu paktu (stanovuje pravidla dodržování fiskální kázně - pozn. red.) a jasně říkáme, že máme zájem na postupném snižování deficitů.

Deficit se drží bezpečně pod třemi procenty k HDP v souladu s vládním programem…

V loňském roce jsme byli pod dvěma procenty HDP, pro rok 2015 počítáme s maximálně 2,3 procenta HDP, a to včetně promítnutí nákupu gripenů. Jen chci říci jednu věc - řada škrtů a takzvaných úspor, které realizovala Nečasova vláda, v žádném případě nebyla dlouhodobě udržitelná.

Mimo jiné škrty v obraně. Museli jsme tento trend obrátit, protože jinak bychom nebyli schopni splnit naše spojenecké závazky v rámci NATO. Dále nebyly udržitelné škrty v oblasti platů zaměstnanců veřejného sektoru, protože bychom neudrželi konkurenceschopné mzdy například ve zdravotnictví. A jak víte, potýkáme se s odchody kvalitních lékařů. Tyto škrty udržitelné nebyly. Já věřím spíše na zvýšení příjmů státu včetně opatření proti daňovým únikům.

Sociální demokracie kandidovala ve volbách s programem zvýšení daně z příjmu právnických osob. Domnívám se, že pro vyrovnání státního rozpočtu to bude nezbytné opatření. Ale zatím jsme se na tom s koaličními partnery nedohodli. Shodli jsme se na tom, že půjdeme cestou opatření proti daňovým únikům. Pokud se ukáže, že tato opatření nebudou stačit na postupnou stabilizaci rozpočtů a rozumné financování veřejných služeb, pak v koalici znovu otevřeme debatu o daňových sazbách. A dáme na stůl návrh, který se týká daně z příjmu právnických osob.

Dohodli jsme se v koalici, že bude záležet na tom, do jaké míry se podaří ministerstvu financí vybrat daně v důsledku zákonů, které se přijaly v loňském roce nebo se připravují pro letošní rok. Chci zmínit elektronický výkaz daně z přidané hodnoty, zákon o prokazování původu majetku a především elektronickou evidenci tržeb.

Elektronická evidence tržeb na základě prvotních odhadů, které má ministerstvo financí, by mohla přinést do veřejných rozpočtů minimálně 10 miliard korun. Z hlediska daně z přidané hodnoty.

Je to příjem, který jde na vrub těch, kdo daně dnes neplatí. Samozřejmě že státu jde o to, aby zlepšil svoje příjmy, ale také o to, aby zajistil spravedlnost a férovou hospodářskou soutěž. Protože ti, kdo podvádějí, realizují nespravedlivé zisky a mohou je investovat - na rozdíl od těch, kteří daně platí poctivě.

V rámci koaliční diskuse na začátku volebního období jsme se snažili prosadit sektorovou daň, která by se týkala alespoň bankovního sektoru. Nedohodli jsme se nicméně s koaličními partnery. Domnívám se ale, že Česká republika nemusí mít tak nízké zdanění právnických osob, jako dnes má. Byli bychom pravděpodobně konkurenceschopní, i pokud bychom daň o jedno nebo dvě procenta zvýšili. A nemyslím si, že by to vedlo k odlivu firem, které tady reálně podnikají a realizují výrobní činnost. Mimo jiné díky tomu, že v Česku mají mnohem nižší náklady spojené s pracovní silou, než jsou třeba v Německu nebo Francii. Evropa také musí velmi intenzivně pracovat na dalším informačním otevírání daňových rájů. Do budoucna bychom se měli zabývat i vyšší harmonizací daní v rámci Evropské unie.

Sociální demokracie obecně v Evropě podporuje určitou harmonizaci firemních daní, abychom omezili daňový dumping, který vyčerpává veřejné rozpočty. Čili ano, pokud by se vedla taková diskuse, sociální demokracie bude v první fázi podporovat sjednocení daňového základu. Ve druhé fázi bychom jednali i o stanovení určitých minimálních sazeb.

Situaci musíme posuzovat v kontextu všech příjmů, které dotyční lidé mají. Pokud jsou v některých zemích poplatky ve zdravotnictví v hotovosti, je třeba se také podívat na to, kolik tam lidé berou v rámci nemocenské. A vsadil bych se, že ve Švédsku je zabezpečení obecně vyšší. Pokud jde o zdravotnické poplatky, vnímali jsme jejich zrušení jako určitý příspěvek ke stabilizaci situace důchodců a rodin s dětmi.

Pokud bychom to udělali například v nemocnicích, kde děti a důchodci čerpají dvě třetiny zdravotní péče, systém už by se v zásadě nevyplatil. Byl by administrativně náročný a týkal by se pouze menšiny pacientů.

Především platí, že v Česku důchodce nepřeplácíme, ani valorizace nejsou přehnané. Naše vláda valorizaci od ledna zvýšila v průměru na 200 korun, ale ani to není nijak dramatické zvýšení.

Většina zemí včetně Česka zvyšuje věkovou hranici pro odchod do důchodu. Naráží to ale na problémy. Na jedné straně roste počet mladých nezaměstnaných a na druhé je problém u fyzicky náročných profesí. Lze si obtížně představit, že v nich lidé budou moci pracovat do 67 let. Nemyslím si, že je cesta neustále prodlužovat mechanicky věk pro odchod do důchodu, měl by být navázán na skutečnou délku dožití. Jinak se snažíme posílit úspory obyvatel v rámci třetího důchodového pilíře. Tam sice většina ekonomicky aktivních lidí spoří, ale spoří průměrně velmi nízké částky. Také vedeme debatu, jak motivovat zaměstnavatele, aby více přispívali na penzi svým zaměstnancům v rámci třetího pilíře. Druhý pilíř chceme zrušit, ten se nepovedl.

Pokud nemá dojít k tomu, že se stále více důchodců bude propadat do chudoby, stát bude muset zřejmě mobilizovat nějaký jiný druh příjmů, než jsou jen odvody ze sociálního pojištění. Děláme to fakticky už dnes, protože dotujeme důchodový účet, který je v minusu. Schodek se sice oproti minulým letům o něco snížil, ale pořád je deficitní a je otázka, zda do něj systémově nezapojit výnos některé z jiných daní.

V minulých letech byla v Česku poměrně výrazná politická nestabilita a mám pocit, že lidé od nás dnes čekají něco jiného než politikaření. Tahle země má hodně nastřádaných problémů - počínaje čerpáním evropských peněz, přes zákon o státní službě, zákon o posuzování vlivu na životní prostředí, stav bezpečnostních složek, justice… Abychom je mohli zvládnout, potřebujeme vládu, která tady nebude rok nebo dva, ale celé čtyři roky. Pokud někdo z koaličních partnerů dá přednost politikaření či tomu, aby se naše země opět ocitla v politické nestabilitě, nebudu to pokládat za rozumný krok.

Preference jsou různé. Sociální demokracie je nejčastěji na druhém místě a rozdíly v preferencích mezi ČSSD a ANO jsou od jednoho do deseti procent - záleží na agentuře. Nicméně bych vás rád opravil. My jsme stále nejsilnější stranou: máme nejsilnější klub ve sněmovně i v Senátu, koneckonců loni na podzim jsme vyhráli senátní volby… Co mě mrzí a nad čím intenzivně přemýšlím směrem ke sjezdu, je ztráta hlasů ve velkých městech v komunálních volbách. Debata v sociální demokracii se bude týkat toho, jaká témata otevřít, abychom zaujali městské voliče, mladé lidi, levicové liberály… Sociální demokracie se nemůže zaměřovat jen na tradičně levicově orientované voliče, na zaměstnance nebo důchodce, ale musí hledat možnost, jak oslovit střední vrstvy. A tam se střetneme s ANO - je tady určitý paradox, protože dvě strany, které spolu soupeří o pozici nejsilnější strany, jsou zároveň koaličními partnery.

Bere je zprava i zleva, také opozičním stranám. Je to pro nás výzva, ale nikdo si přece nemohl myslet, že politický systém zůstane stále stejný. Před 15 lety Miloš Zeman a Václav Klaus plánovali, že se budou střídat u moci jen ČSSD a ODS, a chystali se tomu uzpůsobit i volební systém, ale politická scéna se proměnila. Sociální demokracie je vlastně jediná silná tradiční strana, která si udržela vliv na celostátní i lokální úrovni.

Děláme vše pro to, abychom jako hodnotově orientovaná strana dokázali prosazovat sociálnědemokratickou politiku i v budoucnosti. Ale zadarmo to nebude. Vyžaduje to nasazení, personální změny i generační obměnu. Na všechno jsme připraveni. Naše výhoda je v tom, že skutečně nejsme závislí na osobě nějakého lídra. Hnutí ANO 2011 naopak stojí a padá s Andrejem Babišem.

Sociální demokracie vypadá dost jinak než před rokem. I proto, že se nám podařilo sestavit vládu, která má podporu občanů i voličů ČSSD, a že plníme program, s nímž jsme kandidovali. Když objíždím krajské organizace ČSSD, tak cítím silnou podporu, a myslím, že budeme schopni zvolit soudržné vedení. Strana není rozdělena a ti, kteří se před rokem snažili jít jinou cestou, v ní mnoho ztratili.

Nejde přece o nějaké vytlačování z postů, ale o to, aby vzniklo takové vedení strany, které bude mít silnou podporu.

Chtěl bych, aby ve vedení byli noví lidé, například i dvě ženy. Nové vedení by mělo postupovat zcela jednoznačně ke krajským volbám a poskytnout pevné zázemí vládě.

Prezidenta zveme velice výjimečně.

Určitě a už jsme ho na sjezd jednou pozvali. Za 25 let jsme prezidenta pozvali dvakrát. Jednou Jiří Paroubek Václava Klause a já před dvěma lety Miloše Zemana. Myslím si ale, že sjezd je platformou pro sociální demokraty - a Miloš Zeman z ČSSD vystoupil. A jak v posledních letech a měsících sleduji jeho názory, ty se od sociální demokracie čím dál více vzdalují.

Neobával jsem se pana prezidenta před dvěma lety ani před rokem a neobávám se ho ani dnes. To za prvé. Ale úkolem ústavních činitelů, prezidenta a premiéra, je spolupracovat ve prospěch této země a já se o to v posledních 12 měsících velmi snažím.

Žhavými kandidátkami jsou paní ministryně Michaela Marksová-Tominová, která se velmi dobře zhostila vedení resortu práce a sociálních věcí, a paní Lenka Teska Arnoštová, náměstkyně ministra zdravotnictví.

Zatím jsem si toho nevšiml.

Když se podíváte na reprezentaci ČSSD, jsou to vesměs lidé středního věku, nebo i mladší.

To není marketing, to je realita naší personální politiky. Začnu Janem Hamáčkem v čele Poslanecké sněmovny, přes zástupce ČSSD ve vládě…

To s vámi souhlasím, jde skutečně o cílovou skupinu, u níž se ČSSD nedaří.

Jde také o sociální zkušenost. ČSSD je zárukou určitých jistot, spravedlnosti a rovných šancí. Řada mladých lidí si potřebu solidarity a sociálních standardů začne uvědomovat až ve chvíli, kdy si založí rodinu, pořídí děti a kdy se musejí začít starat o stárnoucí rodiče.

Nijak dramaticky. Například třicátník, který už má děti, zjišťuje, jak je obtížné dostat je do školky. Nemá třeba ani tolik peněz, aby si zaplatil soukromou školu, a je závislý na kvalitě školy veřejné. A tak má starost, aby i tam byla výuka dostatečně kvalitní. Stejně tak často mluvíme s lidmi, kteří mají nemocné rodiče a nemohou se o ně starat, protože musejí pracovat. Ti všichni se na sociální politiku dívají jinak, než když jim bylo 17 či 18 let.

Výrok Jana Mládka byl výrazným způsobem posunut. Na druhou stranu je tu systém daní a odvodů pojistného nastaven tak, že živnostníky podporuje. Kdybychom v této hospodářské situaci zatížení živnostníků zvyšovali, tak si koledujeme o vyšší nezaměstnanost. Takže vláda se k ničemu takovému nechystá. Strašně důležité pro živnostníky je, aby tu fungovala vymahatelnost práva, hospodářská soutěž, abychom měli transparentní veřejné zakázky. Aby i malí živnostníci, pokud mají dobrý projekt, dobrou podnikatelskou myšlenku, měli šanci na financování či peníze na vědu a výzkum, například i z prostředků Evropské unie. Zdaleka tedy nejde jen o daňové zatížení.

Podporovat bychom měli imigraci ze zemí, které nám jsou jazykově, kulturně i nábožensky blízké. Některé západoevropské země řešily nedostatek pracovních sil v době vysokého růstu tím, že přijali Portugalce či Španěly. A dodnes jim to žádné problémy nedělá. Když se podíváte, jak se tu integruje asi 110 tisíc Ukrajinců, tak to také nevytváří žádné neřešitelné problémy. Současně je nutné vnímat i naše hospodářské, bezpečnostní a sociální možnosti. Což neznamená, že bychom v souladu s našimi hodnotami neměli poskytovat pomoc lidem, kteří jsou pronásledováni a hrozí jim nebezpečí na životě a na zdraví. Nebo, v rámci azylové politiky, když jsou porušována lidská práva. Proto jsme udělali i humanitární gesto a přijmeme 15 syrských rodin s nemocnými dětmi, ačkoli nás někteří kritizují, že bychom něco takového po atentátu v Paříži dělat neměli. Je nutné rozlišovat mezi muslimy a teroristy a mezi islámskými radikály a nemocnými dětmi.

Naše země musí zůstat otevřená pro azylanty utíkající z politických důvodů a před porušováním lidských práv.

Ano. Uměřeně našim možnostem, našim kapacitám a bezpečnostním rizikům. Pokud jde o ekonomickou imigraci, musíme ji moderovat tak, aby nám do budoucna nezpůsobila takové problémy, jaké vidíme v celé řadě západoevropských zemí. Ve Švédsku či Španělsku možná zprvu netušili, že ve druhé či třetí generaci imigrantů dochází k tomu, že se poměrně početné skupiny mladých lidí neztotožňují s většinovou společností a že se přiklánějí k radikálnímu islámu.

Vykazuje řadu problémů, v oblasti bezpečnostní, kulturní i náboženské. Není to jednoduché, a když se podíváme třeba na nepokoje na švédských předměstích, je jasné, že ani Evropané, ani umírnění muslimové nemají žádné recepty. Nebudeme schopni porazit islámský radikalismus a Islámský stát, pokud recept nenajdou umírnění muslimové a samy arabské státy. To nemůže být jen věcí západního světa, Evropy a USA. Totéž platí pro péči o syrské uprchlíky - Evropa poskytuje pomoc, ale poskytovat by ji měly i bohaté arabské země.

Cestou není kvotace. Tou je stabilizace regionů, odkud do Evropy uprchlíci míří. Proto jsme se rozhodli věnovat 100 milionů korun na podporu utečenců přímo v uprchlických táborech v okolí Sýrie. A je třeba se zaměřit na stabilizaci těch oblastí, které poskytují infrastrukturu radikálnímu islamismu. Na stabilizaci Libye, vyřešení občanské války v Sýrii, porážku Islámského státu v Iráku. Jen to může omezit uprchlické vlny směřující do Evropy. Řešením není kvotace a smíření se s tím, co se tam děje. Tedy ponechat rozsáhlé oblasti v severní Africe a na Blízkém východě v rukou teroristických struktur.

Jenomže plyn od Ruska odebírá celá Evropa, protože na něm je z velké části závislá. V minulých letech se totiž diverzifikovaly spíše trasy než zdroje. Nedodáváme na Ukrajinu zbraně, jen oblečení pro armádu a poskytujeme hlavně humanitární pomoc. A tam, kde to bude možné, chceme podpořit i ukrajinské reformy. Pokud jde o náš vztah k Rusku, je třeba reagovat na to, jak se Rusko vůči Ukrajině začalo chovat. Anektovalo Krym, zasahuje do dění na východě Ukrajiny a narušuje suverenitu celé této země. Současně však není možné přetrhat s Ruskem veškeré politické a ekonomické vazby. S ohledem na mezinárodní rovnováhu a řešení vážných problémů by to z dlouhodobého hlediska byla chyba a velká škoda.

Všichni v Evropě hledají jejich optimální míru. Tak aby to na jedné straně vytvářelo tlak na změnu chování Ruska a současně aby neznamenaly úplné přerušení politického dialogu ani naprosté přerušení hospodářských kontaktů. V této fázi není důvod odměňovat Rusko tím, že bychom sankce zmírňovali. Minské dohody se neplní. Bude záviset na chování Ruska a na tom, jak bude pokračovat v dialogu s Ukrajinou při řešení situace na východě této země.

Pokud schválíme ve vládě aktualizaci energetické koncepce, tak z toho potřeba dostavby jaderných elektráren vyplyne. Pak bychom měli upřednostnit bezpečnost, cenu a kvalitu jako rozhodující kritéria, tedy mít otevřené výběrové řízení. Pro dodavatele bych nekladl jiná omezení.