Už více než dvacet let jsem pravicovými politiky a některými médii obviňován z přílišné radikálnosti, z revolučnosti, ba z levicového extremismu.

Nyní ve mně Jiří Pehe překvapivě odhalil člověka hluboce konzervativního, který se bojí radikalismu a přistupuje na kompromisy místo toho, aby energicky zarazil celosvětový růst nerovností (Právo 14. 1.). Radí mi, abych silou svého hlasu převálcoval Evropský parlament, odvrátil ho od prosazování neoliberální politiky, zlikvidoval daňové ráje a dosáhl odepsání nesplatitelných dluhů řady evropských zemí. Pokud to neudělám, ukáže se, že levice je víceméně zbytečná.

Což o to, doporučení to je inspirativní. Kdyby ale Jiří Pehe věděl něco o tom, jak funguje Evropský parlament, jaký typ problémů řeší a jak pracně dospívá ke stanoviskům mnohem méně radikálním, než je odebrání majetku bohatým, možná by se ve svých radách držel trochu zpátky.

Zjistil by, že ani jednotlivé frakce nejsou zdaleka jednotné ve svých názorech na tak „nepatrné“ problémy, jako je postup vůči práci načerno anebo způsob tvorby zelených pracovních míst. O tom, že by se shodly na revolučních opatřeních, jimiž žije Jiří Pehe, nemůže pak být už vůbec řeč.

Socialistická frakce prostě není tak levicově uvědomělá jako Jiří Pehe, a krajní levice, která mluví podobnou řečí jako on, je zase podle něho beznadějně populistická a ohrožuje prý evropskou demokracii.

Mám tedy na vybranou. Buď poslechnu Peheho a znemožním se jako hlasatel idejí až kdesi na hranici beztřídní utopie, anebo se zapojím do složitých diskusí o tom, jak třeba odbourat práci načerno, aby to zároveň nezruinovalo drobné podnikatele.

Krom zkušeností s praktickou politikou by Jiřímu Pehemu nepochybně prospěla větší pečlivost při čtení textů. Pak by zjistil, že neagituji proti přílivu uprchlíků, jak nepravdivě uvádí, nýbrž upozorňuji na příčiny tohoto přílivu a na fakt, že k solidaritě s uprchlíky jsou vyzýváni ti chudší, nikoliv ti nejbohatší. Je něco jiného otevřít si firmu s revolučním poradenstvím, anebo udělat aspoň něco pro lidi, kteří na současné poměry doplácejí.

Neagituji proti přílivu uprchlíků, nýbrž upozorňuji, že k solidaritě s uprchlíky jsou vyzýváni ti chudší, nikoliv ti nejbohatší