Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek v rozhovoru pro regionální Deník. Prolomit limity, za kterými se ukrývá hnědé uhlí na severu Čech včetně možného bourání obcí, nebo nechat uhlí tam, kde je? Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) do konce března na vládu předloží surovinovou koncepci, která počítá se dvěma možnostmi: posunutím limitů jen na Dole Bílina (vlastní ČEZ) a částečným posunutím limitů také v lomu ČSA (vlastní Severní energetická), ovšem při zachování obce Černice a Horní Jiřetín. Vítězí zatím první varianta. Podrobnosti o uhlí, ale také o tom, proč by v Česku mohl vzniknout kvůli dostavbě jaderných elektráren jakýsi „ČEZ 2“, prozrazuje v rozhovoru pro regionální Deník ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD).

Limity na uhlí by se mohly částečně prolomit, ovšem bez bourání obcí. Vláda bude rozhodovat o dvou variantách. Proč?
Varianta úplného ponechání limitů, jak je kdysi na začátku 90. let schválila Pithartova vláda, je podle mě nesmyslná, protože v případě Dolu Bílina nic nebrání tomu, aby důl byl poněkud rozšířen, a nezbourá se přitom žádná obec. Jediné, co tam místní zastupitelé chtějí, je ponechání biokoridorů, pásu lesa, který samozřejmě dostanou. V tomto ohledu limity uhlí zachovat nemusíme. Nechci ale navrhnout plošné zrušení limitů, které by vedlo ke zbourání Horního Jiřetína a Černic, protože k tomu necítím dostatek politické vůle. Je to primárně politické rozhodnutí a teprve pak je to rozhodnutí ekonomické a energetické.

Otázka limitů souvisí s tím, že do vlády předložíte energetickou a surovinovou koncepci. Oba materiály mají skluz, kdy o tom vláda rozhodne?
Vláda energetickou koncepci projednává od 22. prosince a jednání je přerušeno právě do doby, než bude jasné, jak to bude s limity uhlí a také s dostavbou jaderných elektráren. S ministerstvem financí teď vyrábíme materiál týkající se právě dostavby jaderných bloků. Zdá se to být na dobré cestě a zanedlouho bude hotovo.

Pokud vytváříte koncepci státu, musíte počítat s nějakou cenou uhlí, ta je nyní velmi nízká, ostatně útlum těžby na severu Moravy je toho příkladem. Počítáte tedy vůbec do budoucna s uhlím v nějakém větším rozsahu?
Rozdělil bych to. Problém s nízkými cenami uhlí je akutní zejména v případě černého uhlí, které je spojeno se světovými cenami a obchoduje se v různých kategoriích, jako koksovatelné a podobně. V případě černého uhlí je navíc velká konkurence, protože ho lze nahradit i dovozem. Jenže u hnědého uhlí v podstatě žádný světový trh neexistuje, hnědé uhlí má méně kilojoulů výhřevnosti, moc se tedy nevyváží a spotřebuje se spíše v místě těžby. Z ekonomického hlediska tedy hnědé uhlí zatím vychází a je perspektiva, že i nadále vycházet bude.

Zmínil jste, že s ministrem financí počítáte model, který by do budoucna umožnil stavět jaderné elektrárny. Jaké varianty jsou ve hře? ČEZ zrušil loňský tendr na dostavbu Temelína proto, že stát jakkoliv odmítl garantovat výkupní cenu elektřiny.
S ministerstvem financí máme zatím jednoznačnou shodu v tom, že je třeba pokračovat v rozvoji jaderné energetiky a že nechceme stavět dva bloky v Temelíně, ale jeden v Temelíně a jeden v Dukovanech. Ponechme stranou, který bude první a který druhý. Naše debata s ministerstvem financí je o tom, že chceme, aby bylo v návrhu energetické koncepce více variant pro financování jádra. Nejjednodušší by bylo, kdyby si to ČEZ osvojil jako vlastní byznysový projekt a stavěl na své riziko. Je to ale investice do obrovské budoucnosti, bavíme se o jaderném bloku, který by měl fungovat mezi lety 2030 až 2090, a my samozřejmě nevíme, jaká bude cena elektřiny v té době. Teď je cena silové elektřiny nízká, ale před šesti lety to bylo úplně jinak. Těžko se to odhaduje, my si ale myslíme, že elektřina bude zapotřebí. Jiná věc je, jak to vyhodnotí trh, protože ČEZ je dominantně státní, ale 30 procent jeho akcií je veřejně obchodováno a minoritní akcionáři by to mohli vyhodnotit tak, že při stavbě na vlastní riziko poklesnou ceny akcií. Proto chceme i jiné varianty. Třeba tu, že dostavbu bloků by dělala nějaká dceřiná společnost ČEZ, případně dokonce tu, že by nové bloky stavěla nová státní společnost. V prvním případě by tam ČEZ převedl staveniště, ve druhém případě by to staveniště stát musel od ČEZ koupit a vložit do nově ustanovené společnosti.

Který model se vám jeví jako výhodnější?
My jsme byli pro obě varianty – jak pro vytvoření dceřiné společnosti ČEZ, tak i pro vznik nové státní společnosti. Už proto, že bychom byli rádi, aby dodavatel technologie také do nově ustanoveného podniku kapitálově vstoupil, klidně až do 49 procent vlastnictví. Pokud tam vloží část svého kapitálu, minimálně dočasně ponese riziko výstavby nového bloku. To můžete udělat, jen když vytvoříte novou společnost, samozřejmě to nejde, kdyby měl vstupovat do stávajícího ČEZu, to ani nechceme.

Přímou finanční účast na stavbě jádra v minulém tendru nabízelo česko­ruské konsorcium plzeňské Škody JS a Rosatomu, později to nabídl také americký Westinghouse. V novém tendru ale budou i další uchazeči. Bude tedy finanční vstup do projektu prvořadou prioritou?
Určitě ano. V tuto chvíli víme, že uchazečů o stavbu nového jaderného bloku by bylo pět. Co nevíme, zda by se tito zájemci nepospojovali s některými dalšími firmami, ovšem ta pětice firem už svůj zájem veřejně deklarovala.

Pokud jde o energetiku, firmy a domácnosti budou v příštích letech dále platit příspěvky na obnovitelné zdroje. Nejvyšší kontrolní úřad v minulém týdnu zveřejnil odhad, podle nějž do roku 2030 zaplatíme bilion korun, což odmítli třeba majitelé solárních elektráren. Má NKÚ pravdu, když věští tak vysoké číslo, a lze s tím něco dělat?
Pokud jde o nešťastný vývoj, který se děl do roku 2010, kdy byly dotace štědré, tam už stát může udělat jen málo. Navíc nám hrozí ještě nějaké další škody, protože firmy se soudí a arbitrážemi se snaží domoci té srážkové daně. To nyní řeší ministerstvo financí, které se snaží minimalizovat případné další škody, aby stát ještě nedoplácel. To hlavní, co se dá dělat, je poučit se z toho a takovou chybu už nikdy neopakovat. Pokud jde o to vyčíslení, ta částka skutečně bude vysoká, podle předpokladu NKÚ. Inspektoři k tomu došli i na základě čísel ministerstva průmyslu. Jenom loni byl předpoklad nákladů na obnovitelné zdroje až 44 miliard, přestože to v reálu bude o něco nižší, když to vynásobíte příštími dvaceti lety, tak se na ten bilion skoro dostanete.

Zdroj: regionální Deník