Miroslav Andrt je úspěšný politik ze Štětí a nově i krajský šéf ČSSD. V rozhovoru otevřeně pojmenovává stranické problémy a vysvětluje, jak chce partaj s kmotrovskou nálepkou proměnit.

Šestatřicetiletý Miroslav Andrt ze Štětí vystudoval dvě vysoké školy: je inženýrem z Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze – obor provoz a ekonomika a magistrem z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze – obor sociální a kulturní ekologie. Vede děti v Pionýru, učí je lyžovat, hraje ochotnicky divadlo a je dobrovolným hasičem. Po práci čte duchovní literaturu a zajímá se o filozofii. V komunálních volbách ve Štětí dosáhl největšího úspěchu z ČSSD, přesto si ponechal post místostarosty. A tenhle renesanční člověk je od víkendu novým předsedou krajské ČSSD. Oproti předchůdcům Scherferovi, Fišerovi a Bendovi je Miroslav Andrt dost velká změna...

Kam chcete, pane předsedo, posunout krajskou ČSSD?
Ústecká ČSSD bohužel dostala v minulých letech punc kmotrovské organizace, kde se jen intrikuje, „velrybaří“ a „válcuje“ vnitrostranická opozice. Rád bych z nás toto nelichotivé stigma sňal a distancoval se od takovýchto praktik. Spolu s nově zvolenými členy krajského výkonného výboru hodlám obnovit a zintenzivnit vnitřní komunikaci zdola, to jest především diskusi s jednotlivými místními organizacemi i našimi členy a příznivci zastoupenými v obecních a městských zastupitelstvech. Čeká nás důkladná příprava na nadcházející krajské volby, která se musí především opírat o věcná témata, jež nejvíce trápí naše spoluobčany.

Šéf krajské ČSSD je vysoká funkce. Kde se ve vás vzala tahle ambice?
Post krajského předsedy beru jako příležitost pro změnu – a pokud má být tato změna věrohodná, musí být věrohodný i její nositel. Troufám si tvrdit, že nejsem nikterak spjat s předchozími ani stávajícími kontroverzními osobami a zavázán jsem maximálně voličům. Neprovázejí mě žádné finanční ani soudní kauzy a nemám rovněž žádné podnikatelské záměry ani aktivity. Opírám se především o zkušenosti z komunální úrovně, kde je člověk v každodenním a bezprostředním kontaktu s občany.

Severočeská ČSSD byla na straně jedné vždy silná organizace v rámci ČSSD, na straně druhé to byla také problémová skupina s řadou kontroverzních figur, kterým šlo hlavně o vlastní prospěch – vzpomeňme na Romana Housku nebo Pavla Koudu. Jaká je podle vás organizace nyní?
Jsem přesvědčen, že v desítkách místních organizací ČSSD Ústeckého kraje je řada schopných členů, již věří ideálům sociálnědemokratického hnutí a kteří pro ně hodlají i něco udělat a obětovat. Mnozí z nich působí v zastupitelstvech obcí a měst, ale i v celé řadě neziskových organizací a spolků, kde často nezištně pracují pro blaho ostatních. Takoví lidé by měli dostat příležitost se prosadit na úkor všech prospěchářů a kariéristů sledujících jen své osobní zájmy. Shrnu-li to, tak má severočeská ČSSD velký lidský potenciál, jen je potřeba ho v dobrém maximálně „vytěžit“.

A pokud jde o sílu, s tím souvisí i vztahy s centrálou a se Sobotkovým vedením. Ty nebyly v posledních letech nejlepší. Jak se to stalo, že v kampani před volbami do Ústí, do krajského města, nepřijel nikdo ze špiček partaje zdejší kolegy podpořit?
Myslím, že problém jste pojmenoval velmi výstižně, a tím si zároveň odpověděl na prostřední část otázky. Je velmi nešťastné, pokud vázne komunikace mezi jedním z klíčových krajů republiky a centrální úrovní v Praze, navíc v době, kdy je naše stranické vedení významně zastoupeno ve vládě. Samosebou patří toto pomyslné prolomení ledů mezi mé priority. Chci v té souvislosti využít i znalostí a kontaktů získaných v rámci vnitrostranického vzdělávání, které jsem před dvěma lety absolvoval pod záštitou Masarykovy demokratické akademie. Tu odborně garantoval právě předseda Bohuslav Sobotka a jeho nynější šéf poradců Vladimír Špidla.

V komunálních volbách, ale i ve volbách krajských a parlamentních zaznamenala ČSSD v průměru mírný ústup ze slávy. Máte analýzu toho, co je třeba udělat jinak, aby v krajských volbách zase neporazili ČSSD komunisté a v parlamentních ANO?
Nemám v tuto chvíli v ruce žádnou analýzu, ale každému člověku, jenž aspoň trochu sleduje politické dění, jsou hlavní příčiny úpadku ČSSD v našem kraji známy. Především je to arogance a sebezahleděnost některých našich čelných představitelů, kteří nejsou ochotni připustit vlastní chyby a včas odejít. Pokud budou nadále povyšovány zájmy jednotlivců nad zájmy celku, pak se můžeme skutečně odporoučet do propadliště dějin... A co udělat jinak? Především se zaměřit na řešení palčivých problémů Ústeckého kraje a zároveň vytipovat nekontroverzní a věrohodné osobnosti, za nimiž je vidět kus odvedené práce a aktivity ve veřejném zájmu.

Třeba v Ústí stranu v očích mladých a inteligentních voličů poškodili lidé, kteří měli špatný odhad situace, dalo by se říci, že se chovali i hloupě. Mám na mysli hlavně kauzu Činoherní studio. Máte už vytipované nějaké osobnosti, které promění ústeckou, potažmo severočeskou ČSSD? Zkuste jména.
Již jsem to naznačil v předchozí odpovědi – dílem se dá stavět na úspěšných politicích z komunální úrovně, dílem se chceme zaměřit na osobnosti s vysokým společenským kreditem a dosavadními výsledky. Také to musí být osobnosti komunikativní a otevřené, které se nebudou před veřejností zavírat za dveřmi svých kanceláří. Říkat jména je v tuto chvíli zatím předčasné, ale bude to mimo jiné záležitost už letošního roku s takovým vytipováním začít.

Může dnešní ČSSD přitáhnout mladé? Je něco proč by ji měli nejen volit, ale i se do ní hlásit?
Česká republika obecně trpí malým zájmem občanů o veřejné dění a tady u nás na severu to platí dvojnásob. Je to namnoze i pochopitelné, protože voliči často ztratili důvěru v politiky, a to se přenáší i na mladé lidi. Na druhou stranu narůstá ve společnosti napětí podpořené tím, že řada absolventů škol nemůže sehnat odpovídající uplatnění v pracovním životě, množství lidí má problém si udržet kvalitní bydlení nebo se přímo propadá do dluhových pastí. Takový tlak vede přímo k extremistickým projevům. Pevně věřím, že k zásadním proměnám společnosti lze dojít i demokratickou cestou a nikoliv prostřednictvím revolucí a pogromů – ty by měly patřit historii. Na druhou stranu toto nelze řešit u piva v hospodě, ale je potřeba se aktivně zapojit do celospolečenského dialogu o tom, kam má naše společnost směřovat. A to je právě příležitost pro mladé lidi, protože především o jejich budoucnost se nyní jedná. Sociálnědemokratické hnutí vždy přispívalo emancipačnímu procesu – ať už bojovalo za práva dělníků, žen, utlačovaných a podobně. Nyní nastává čas, aby přispělo k emancipaci občana se všemi jeho právy i povinnostmi tak, aby se z nás postupně nestalo tupé stádo spotřebitelů, kteří do úmoru pracují pro nadnárodní kapitál a ve výsledku mu své mzdy zase poslušně odevzdají v nadnárodních „chrámech“ konzumu a zábavy. To je aktuální výzva pro sociální demokracii, kterou by mohla oslovit i mladé lidi, aby se do ní aktivně zapojili.

Pojďme na obecnější věci. Kde vidíte silné stránky současné české ČSSD a kde jsou naopak slabé?
Silnou stránkou je rozhodně téměř stočtyřicetiletá tradice, na níž sociálnědemokratické hnutí v naší zemi staví. Hodnoty, za něž naši předci bojovali, ba umírali bez ohledu na sociální původ, národnost, pohlaví i vyznání. Jen je třeba promítnout tyto hodnoty do moderních perspektiv a začít čelit novodobým hrozbám demokracie. Hlavní slabinu vidím v tom, že ČSSD zúžila vnitrostranickou práci i diskusi na pouhou techniku, jak vyhrát volby a udržet si moc, a poněkud se mezitím ideově vyprázdnila, čímž ztratila často recept na řešení skutečných problémů dnešní společnosti.

Jaký je podle vás Miloš Zeman prezident?
Především je svůj, ať v dobrém, nebo špatném. Všem, co ho volili, muselo být jasné, že na tento úřad vnese diametrálně něco jiného, než tam vnášel Václav Havel nebo Václav Klaus. On si tím zřejmě splnil svůj sen, že téměř zkompletoval podobně jako pan Klaus sbírku nejvyšších ústavních funkcí, a tím pádem se chová a jedná tak, že nemá co ztratit. Pro mě tak pomyslně uzavírá onu polistopadovou éru „strůjců transformace“, a to opět jak v dobrém tak špatném.

Jak se díváte na sankce proti Rusku kvůli konfliktu na Ukrajině?
Osobně nemám z celé té situace vůbec dobrý pocit. Navíc sankce proti Rusku spíše poškozují naši ekonomiku a naše podniky než ty ruské – je to jako okopávat kotníky Goliášovi. Dále v tom vidím velké selhání zahraniční politiky EU, která bohužel stále nehraje rovnocennou roli s USA, Ruskem nebo nově s Čínou. Naši – myslím evropští – politici by si měli uvědomit, že Rusko zkrátka patří víc do Evropy než třeba USA – ať už geograficky, nebo historicky – a podle toho s ním také jednat. Dokud se nevymaníme z nadvlády nadnárodního kapitálu, jenž často stojí v pozadí řady konfliktů a uměle navozovaných krizí, budou se jakékoliv dílčí snahy národních vlád míjet účinkem.

Zdroj: Mladá fronta DNES, vydádí Severní Čechy