Odpověď na tuto zdánlivě jednoduchou otázku souvisí se stavem české společnosti. V ní panuje velká nedůvěra vůči politickým stranám a nechuť jakkoli se v nich angažovat.

ČSSD je nejstarší politickou stranou v zemi, která se může opřít nejen o tradičně kvalitní politický program, ale i o zkušenosti blízkých sociálně demokratických stran. Nízká členská základna a nerovnoměrné pokrytí v rámci České republiky snižuje možnost oslovit všchny občany naší republiky. Zároveň nikdy nekončící vnitrostranické nominace, sestavování kandidátních listin či spory mezi jednotlivými členy způsobují, že strana žije svým vlastním životem a její aktivita vůči široké veřejnosti je spíše sporadická a kopíruje periodicitu jednotlivých předvolebních kampaní. Prostě je nedostatek času na oslovení spoluobčanů a na vysvětlení politiky, kterou ČSSD prosazuje.

Druhým problémem, který s tím souvisí, je v mnohých případech nedostatek demokratické diskuse uvnitř strany. a Vše se smrskává na informování členské základny z vyšších stranických struktur, schází větší zapojení členů nejen do rozhodovacího procesu, ale zejména v programovém rámci. Z tohoto pohledu je iniciativa vnitrostranických referend potřebná. Ale to nestačí, protože apatie řady členů je velmi vysoká. Prostě jakoby scházely argumenty a někdy i chuť každodenně přesvědčovat spoluobčany o naší politice. Stále mnoho členů hledá a nachází svého politického nepřítele vevnitř ČSSD, jakoby si ani neuvědomovali, že demokracie je založena na soutěži jednotlivých politických stran a zejména jejích programů. Přitom je velmi důležitá synergie kvalitního a realistického programu s osobami, který tento program a myšlenky představují veřejnosti.

Z tohoto pohledu je nutná větší angažovanost sociálních demokratů navenek, zejména při řešení každodenních problémů či při angažovanosti v návrzích na jejich řešení. Takto pojatá aktivní politika může nejen oslovit spoluobčany, ale zároveň je může přilákat do řad ČSSD. Věcná řešení jsou totiž daleko lepším nástrojem, než neustálé politické deklarace. Více práce ve prospěch obce či města zlepší pohled na politiku jako takovou a zároveň umožní participaci občanů na řešení jejich problémů. Osobní pozitivní příklad je nejlepší reklamou pro angažovanost ostatních. K tomu ale musí sloužit zásada, že politik pracuje pro veřejnost, pak pro stranu a teprve pro sebe. Pokud je toto pořadí narušeno či dokonce obráceno, pak se těžko získává důvěra občanů.

Plnění si daných slibů a jak říkal první prezident Masaryk, nebát se a nekrást, je cesta ke zvýšení důvěryhodnosti každé politické strany i každého politika. Bez této důvěry nelze prosadit žádný politický program. Ani ten sebelepší. Proto je důležité nominovat takové členy strany, kteří mají nejen důvěru uvnitř ČSSD, ale kteří mají důvěru i u široké veřejnosti. Zároveň jsou však vnímáni jako ti, kteří prosazují sociálně demokratický program vždy a za jakýchkoliv okolností. Únava z politiky a z politiků je patrná, a to nejen u voličů, ale i u samotné členské základny. Je jen na každém z nás, zda přispějeme svým dílem k vyšší aktivitě navenek. Vždyť nejen tradice, ideály, ale i sociálně demokratický program si to zaslouží. Jsme k tomu dokonce ve vztahu k minulým a hlavně budoucím generacím povinováni.