Ohlédnutí za rokem 2014 není nijak veselé. Nebyl to sice rok bolestí a křivd, ale přece jen padaly mýty, které nám doposud byly oporou.

Především ztratila platnost věštba, že toto století bude v Evropě bez válek. Doufali jsme že bratrovraždění na Balkáně koncem minulého století bylo posledním varováním a posledním nesmyslným krveprolitím. Ukázalo se, že válka může vypuknout kdykoliv a kdekoliv, kde dojdou argumenty. Neutěšujme se tím, že Ukrajina je od nás daleko a tlumící polštář obstará Slovensko.

Konflikt, který nebude mít vítěze
S rusko­ukrajinským konfliktem, který nikdy nebude mít vítěze, jen mrtvé, ponížené a zubožené, je spojen pád dalšího mýtu. Několik posledních let nám ekonomičtí experti vtloukali do hlavy, že nejperspektivnější obchodní partner na nejbližší desetiletí je Rusko.

Kdo poslechl, rve si dnes šediny. Takových firem je v Pardubickém kraji několik desítek, zaměstnanců, kteří už nakukují do propasti nezaměstnanosti, jistě tisíce. První na ráně je letiště EBA. pak hoteliéři, restauratéři, majitelé firem, které si staví filiálky na Východě, firmy, které vyvezly do Ruska produkci za stamiliony a marně teď doufají v očekávanou platbu v dohodnuté výši a poctivé měně.   

Bude ještě nějaký čas trvat, než politikům, kteří nesou odpovědnost za osud planety, dojde, že bubák ekonomických sankcí je jenom zástěrka a odklad skutečných rozhodnutí, že kladivo ekonomických bojkotů a embarg nikdy citelně nedopadne na ty, kteří mohou věci změnit, ale především na miliony chudých a bezbranných. Především na ženy, kterým válka sebrala muže, a děti, které už nemají otce.   

Kéž by ten příští rok byl lepší. U nás doma nebylo v roce 2014 zas tak zle. Dokonce pro většinu z nás líp, než v letech předchozích. Jenomže Štěstí je stejné jako Lež. Má krátké nohy a snadno se zadýchá.

Zdroj:Pardubický deník