Ve vrcholné politice je málo žen. Možná i proto tu nikoho dlouho nezajímala rozpadlá předškolní péče, říká ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD). Přiznává, že i sociální demokraté se o naplnění kvót na zastoupení žen baví spíše jen teoreticky.

* LN Jak se podle vás měnil posledních 25 let vztah společnosti k rodině?

Třeba před deseti lety panovaly obrovské předsudky vůči péči o děti do tří let, když se ženy vracely do práce. Vystupovali proti tomu pediatři, dětští psychologové. Kojenecké ústavy jim přitom nevadí. To mě nepřestává fascinovat. Teď matky pochopily, že když si chtějí práci udržet, musí se vracet do zaměstnání dřív. Posun se v tomto ohledu stal také u velkých firem. I ty pochopily, že je v jejich ekonomickém zájmu, aby si zaměstnankyně udržely. Investovaly do nich a až 60 procent z nich se pak nevracelo.

* LN Předškolní péče se v 90. letech téměř rozpadla. V posledních letech není místo ve školkách až pro 60 tisíc dětí. V čem podle vás tehdy nastal problém?

Když se po roce 1989 vyměnila politická garnitura, nastoupily konzervativní směry, které říkaly, že komunismus nutil ženy do práce a že to bylo špatně. A že v nové svobodné společnosti si ženy svobodně raději vyberou být doma. Psalo se, že jesle jsou komunistický vynález. To je úplný nesmysl. Stačí se podívat do západní Evropy.

* LN Proč ale na politické úrovni trvalo tak dlouho, než se problém nedostatečné předškolní péče začal řešit? Připravit zákon o dětských skupinách trvalo sedm let.

Bylo to vidět i na debatě v parlamentu okolo dětských skupin. Část lidí pořád lpí na přísných regulích, které jsou ve školkách. Když jsem byla už před lety na ministerstvu, stěžovali jsme si, že zřizování školek mají v gesci obce. Tenkrát se vymýšlelo, jak je motivovat, aby kapacity rozšířily. Stát do toho nemohl nijak zasáhnout. Mně někdy ale připadá, že to nebyla úplně ničí priorita. Souvisí to možná s tím, jak je na vrcholných politických pozicích málo žen.

* LN Právě za tento fakt Česko kritizují mezinárodní studie. V té od Světového ekonomického fóra jsme se umístili ve vyrovnanosti pohlaví na 96. místě ze 142 zemí. Patříme tím mezi rozvojové země...

Teď bych se mohla vrátit k tomu, jak zajímavým procesem jsem se vůbec stala ministryní. Za ČSSD byli nominovaní samí chlapi. A řekla bych, že shodou okolností to pak padlo na mě. Protože vypadl pan Krčál kvůli rodinné tragédii a zároveň se zvýšil mediální tlak na premiéra, který byl kritizován za to, že ve skupině ČSSD není žádná žena. Přitom o zastoupení se ve straně bavíme dlouho. Ale jen teoreticky.

* LN Kvóty pro zastoupení žen na kandidátkách v krajských a sněmovních volbách se ale ve vaší straně podařilo prosadit.

To bylo až potom v létě. Je to úspěch, ale teprve se uvidí, co se bude dít v praxi.

 * LN Budete kandidovat na místopředsedkyni ČSSD?

 Ano. V předsednictvu máme jedno křeslo pro ženu vyhrazené, takže tam alespoň jedna určitě bude. Obecně máme ale ve straně se ženami trochu problém.

 * LN Je to tím, že se tolik žen nehlásí do politiky?

 Také. Obecně je ale dnes politika pro ženy nehostinná. Hodně z ní se odehrává na schůzích, které jsou často naprosto dlouhé a zbytečné a ještě k tomu večer. Pro ženu, která má děti, je těžké na podobné schůze o ničem docházet. Když se ale chce ve stranické hierarchii dostat dopředu a na volitelná místa na kandidátkách, zkrátka na ně chodit musí. Tohle normální ženy mohou těžko zvládnout. Druhá část problému je, a to je popsáno i v sociologických průzkumech, že se pánové vždycky spolu nějak dohodnou. Jsou prostě parta.

 * LN Existuje podle vás nějaké řešení?

 Celé roky jsem pro kvóty. Myslím si, že pomohou. Takto bychom se ničeho moc nedočkali.

 * LN Směrnice Evropské unie, kterou má v gesci eurokomisařka Věra Jourová (ANO), mluví o tom, že v dozorčích a správních radách firem, které se obchodují na burze, má být 40 procent žen. Je tohle cesta?

 Ano. U nás je takových firem šest a jedna jediná je se státní účastí - ČEZ. Dívali jsme se s kolegou (ministrem průmyslu a obchodu Janem - pozn. red.) Mládkem do historie dozorčích rad ČEZ a při zběžném prohlédnutí jsme tam viděli asi tři ženská jména na desítky mužských. Evolučně se to tedy nemění. Ta směrnice navíc neříká, že se tam musí dosadit jakákoliv žena. Jen stanoví, že pokud jsou dva kandidáti se stejnými předpoklady, ale různého pohlaví, měla by se zvolit žena.

* LN Vláda směrnici příliš nakloněna není. Neschválila změnu českého postoje, který je již od Nečasovy vlády velmi kritický.

Osobně považuji za smutné, že pro hlasovali všichni sociální demokraté a zbytek proti.

* LN Neublíží to pozici Jourové v Evropské komisi?

Myslím si, že to pro ni není určitě dobré. To jsme se zejména kolegům z hnutí ANO snažili vysvětlit.

* LN Jedním z vašich velkých úkolů je reforma důchodů. Hodláte rušit druhý pilíř důchodového pojištění. Jaká je podle vás lepší forma příspěvků na stáří?

Na druhém pilíři je největší problém ten, že vysává peníze z prvního pilíře, tedy veřejného důchodového pojištění. A jsem přesvědčená, že ten bychom měli udržet jako základ. Lidé, kteří celý život pracovali a spořili do veřejného pilíře, by z něho měli mít co nejsolidnější základ. Musí ale samozřejmě přijít i mnohem větší motivace zaměstnavatelů přispívat zaměstnancům na penzijní připojištění. I zaměstnanci by si měli zařídit soukromé připojištění. Což je třetí pilíř, který funguje docela dobře. Mladší lidé se musí vychovávat k tomu, aby na to mysleli a něco si spořili.

* LN Větší problém s výší důchodů mají proti zaměstnancům mnohem častěji živnostníci. Pokud si spoří základní požadovanou částku, často nedostanou na stáří skoro nic...

Ano. Nepoměr mezi zaměstnanci a živnostníky je dnes opravdu velký a je to pro ně nebezpečné. Řada z nich si na stáří odvádí nutné minimum, důsledkem čehož je nízký důchod. Státu to navíc škodí tím, že náklady na důchody nesou významněji zaměstnanci. My to živnostníkům musíme vysvětlit tak, aby začali měsíčně odvádět více, než jen nezbytné minimum.

* LN Jak je k tomu chcete donutit?

Zatím osvětou. Hodně se o tom začalo mluvit, ale je třeba udělat cílenou kampaň.

* LN V současné době pracuje důchodová komise na tom, jak by se systém vyplácení penzí mohl zlepšit. Mluví se například o nepoměru výpočtu důchodů u žen, které se staraly o děti, a mužů.

V lednu si nad všemi výstupy sedneme. Zadáme různé analýzy, které spočítají, co si můžeme dovolit a co už nemůžeme. Jsem rozhodně proto, aby se víc zohlednila výchova dětí, ale i péče o stárnoucí příbuzné. Ženy s dětmi jsou v dnešním systému hrozně bité.

* LN Jedna z verzí je, že by se pracovní věk manželů sečetl a výsledný důchod rozpůlil. Zamlouval by se vám tento nápad?

Když spolu měli děti, tak proč ne. Já bych to ale nevázala jen na manželství. Mně osobně je jedno, jestli má někdo papír na to, že spolu žije. Zajímá mě, jestli spolu mají potomky. Musíme si také uvědomit, že na ně vydají spoustu peněz a na třetí pilíř už jim třeba nezbývají peníze. Bezdětní mají peněz víc.

* LN Co se týká důchodců a starých lidí, bývají ohroženi chudobou. Řada z nich, například po smrti druhého z manželů, končí v ubytovnách. Už od devadesátých let tu přitom vzniká zákon o sociálním bydlení, jehož návrh máte příští rok předložit vládě. Jaké jsou hlavní premisy?

Dlouhodobý problém se sociálním bydlením vychází ze strašného dědictví privatizace. Obce rozprodaly snad pětasedmdesát procent svého majetku a řada z nich se staví spíše do role někoho, kdo dělá kanály a spravuje chodníky, ale s lidmi nechce mít nic moc společného. Tento problém změní jen osvěta zastupitelů, aby si uvědomili svou zodpovědnost. Kvůli tomu, že se obce zbavily velké části majetku, budeme muset využívat pro sociální bydlení i objekty, které obcím nepatří. Stát nastaví podmínky a dá peněžní pomoc, ale obce se musí o toto bydlení zasadit samy. Musí zkrátka vědět, že první jsou lidi a až druhé kanály.

* LN Není součást problému i to, že obce ani stát nejednají preventivně? Když město vidí, že někdo neplatí nájem, z bytu jej vyhodí. Tím sice obcím nevznikají náklady, nese je ale stát.

Konkrétní příběhy jsou opravdu absurdní. Takto tady vznikaly sociálně vyloučené lokality. Typické je to pro romské rodiny, ale nejen pro ně. Schéma je jednoduché: rodiče měli základní vzdělání, pracovali v továrně a městských službách. Továrnu zavřeli, městské služby se zprivatizovaly, lidé proto přišli o práci, a tím i o šanci platit nájem, který navíc při privatizaci obecních domů vzrostl. Obce to ale vůbec neřešily a sestěhovaly tyto lidi na sídliště za města.

* LN Navrhujete, že by součástí sociálního bydlení nebyly jen byty ve vlastnictví obcí, ale i byty vlastněné soukromníky. Jak by to fungovalo?

Je tu asi šest set tisíc volných bytů. Obec by udělala smlouvu s majitelem, církví, neziskovkou nebo například družstvem a za nějakých podmínek bude byty využívat. Ostatně v západoevropských zemích je to běžné.

* LN Jak je možné, že je zde tolik volných nemovitostí?

Je to podobné dědictví komunismu jako u jeslí. Po revoluci se ve společnosti uhnízdil pocit, že komunisté chtěli všechno regulovat, a že by se proto mělo všechno naopak privatizovat. Pak se podíváte například do Švýcarska, což je jakýsi vzor současné pravice, a zjistíte, že jsou v ní regulace, o kterých se nám ani nezdá. Co jsem slyšela, tak v Nizozemsku existuje zákon, který stanoví, že se po určité době mohou do prázdného domu nastěhovat squateři. V Belgii si majitelé domů nemohou dovolit nechat svůj majetek chátrat, protože by se nedoplatili na dani.

* LN Tady se naopak squateři rychle vystěhovávají, například teď v pražské klinice na Žižkově.

Právě, ta klinika je přitom státní majetek, to je to nejhorší. Pro stát je to strašná ostuda.

* LN Jak by se s tím dalo bojovat?

Nejen zvýšením finanční zátěže pro majitele prázdných domů, ale i tím, že by se nevyužité budovy převedly do majetku obcí. Majitelé by mohli dostat podobnou lhůtu, jako je podle mých informací v Nizozemsku. Pokud by třeba dům dva roky chátral, propadl by obci a ta by ho mohla využít pro konkrétní účely. Nedávno jsem byla v Předlicích - to je obec, kde je řada chátrajících domů, okolo kterých se vytvořila vyloučená lokalita. Obec ale měla jen omezené šance něco udělat. Je tam ulice, kde je řada krásných secesních domů, které byly ještě před pěti lety obydlené. Dnes tam z oken rostou břízy, protože majitelé zkrachovali. Nemají na to, aby se o domy starali, ale zároveň se jich nechtějí vzdát. Těchto případů jsou hromady - pražské nádraží Vyšehrad, lázně v Praze 2, které chátrají a majitelé chtějí, aby spadly kvůli pozemkům. Obec ale na ně nemá páky.

* LN Změnu čeká i systém financování sociálních služeb. Organizacím, které provozují domovy důchodců, pečují o postižené a podobně, budou nově peníze místo státu vyplácet kraje. Je to velký posun?

Teď by to technicky velká změna být neměla. Ministerstvo se již několik let řídí doporučením krajů, které služby dotovat. Proto se to příliš nezmění. Je tam navíc metodický dozor ze strany ministerstva, abychom si byli jistí, že například kraje nepreferují vlastní organizace. Dozor ze strany státu tam zůstal. Pokud kraj pravidla poruší, nemusí od ministerstva dostat další peníze.

* LN Problémy tam ale zůstávají. Neziskovky žádají o dotace na rok dopředu, nemají však jistotu, kolik dostanou v dalším roce. Je proto pro ně obtížné plánovat.

Ano, otázka víceletého financování se tady táhne léta. Budeme proto otvírat znovu zákon o sociálních službách v příštím roce. Cílem je mimo jiné, aby šlo plánovat na delší dobu než jen rok, ale to musí být v součinnosti s ministerstvem financí. Nicméně jsou to běhy na dlouhou trať. Dětské skupiny se tu řeší sedm let, sociální bydlení patnáct. Občas si kladu otázku, co se za tu dobu dělo.

* LN Resort řídili i ministři ze sociální demokracie...

To ano, ale například za ministra Zdeňka Škromacha zákon o sociálních službách vznikl.

Zdroj: Lidové noviny