Politika proch

Je u nás v módě vydávat to za přežitek minulosti a svádět to na jakési zbytky komunismu. Například Jiří Pehe se domnívá, že posluhování politických stran zákulisním ekonomickým zájmům, korupce, kmotři, klientelismus a řada dalších nešvarů jsou „těžko vykořenitelným dědictvím komunismu“ (Právo 13. 12.).

Takové konstatování je vším možným, jen ne pokusem o analýzu. Jak potom vysvětlit, že všechny zmíněné patologické jevy jsou důvěrně známy v zemích, které nikdy neopustily dráhu kapitalismu.

Nelze přijmout ani námitku, že u nás máme tyto nešvary ve srovnání se Západem zvlášť koncentrované. Chtěl bych vidět, jak by se chovaly standardní politické strany třeba v USA, pokud by získaly příležitost dělit kořist celého národního majetku, která by jim spadla do klína tak jako našim stranám po roce ´89.

Pokud chce někdo svádět vše na minulý režim, měl by takové tvrzení doprovodit důkazy. Měl by prokázat, že lidé nedotčení členstvím v KSČ se v polistopadovém stranickém životě chovali jinak než ti, kteří v KSČ byli. Měl by dokázat, že v desítkách velkých kriminálních polistopadových kauz figurovali především bývalí straníci. Bez takových důkazů se nejedná o žádnou věcnou analýzu, ale o úplně jiný literární žánr.

Je-li antikomunismus použit jako metoda, vede to k absurdním tvrzením typu: „Babišovo ANO je posledním výkřikem postkomunismu.“ Zároveň tentýž autor tvrdí, že Babišovo hnutí je jen česká verze berlusconismu. Co má berlusconismus společného s komunistickým dědictvím? Zavádějící analýza vede k iluzorním řešením. Jiří Pehe se domnívá, že naši politiku očistí ročníky narozené po roce 1989, které odmítnou „veteš postkomunismu“. Pak je ovšem otázkou, proč moderní politiku nenastartovali mladí v zemích, které takzvaným komunismem nikdy neprošly.

Také oni odmítají politiku a nedůvěřují politickým stranám právě tak jako lidé u nás. Někteří k volbám nechodí vůbec, jiní volí Berlusconiho či ještě obskurnější vůdce.

Jsme-li při studiu společnosti vybaveni pouze antikomunismem, pak působíme sice neobyčejně moderně, avšak to, co se děje u nás i jinde s politikou, bohužel nevysvětlíme.