Podle ČSÚ vzrostla průměrná mzda ve 4. čtvrtletí na 36 144,- Kč a medián činil 31 202,- Kč. Přitom 75% zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhne. Příkladem jsou zaměstnanci Zlínského kraje, kde je průměrná mzda pouze 29 654,- Kč. Odbory se dlouhou dobu snaží tlačit na zvyšování mezd, protože kdy jindy by měly vzrůst než při hospodářském růstu. To sice nezpochybňují ani sami zaměstnavatelé ani ekonomové. Přesto se stále liší v pohledu na úroveň růstu mezd, a to dokonce i v případě navyšování minimální mzdy.

 

 

Odbory se shodly, že by v budoucnu měla minimální mzda dosahovat 50% průměrné hrubé mzdy, což dnes by měla činit více jak 18 000,-Kč. Avšak tripartita se dokonce neshodla na výši minimální mzdy 15 000,- Kč, kterou odboráři požadovali. Přitom dnešní minimální mzda dosahuje toliko 13 350,- Kč, což z pohledu mezinárodního srovnání i z pohledu nezávislých organizací značí pracující chudobu. Ta se mimo jiné týká i dalších pracujících, zejména žen. Prostě naši podnikatelé, pravicoví politici i ekonomové si nějak zvykli, že stát tyto nuzné výdělky sanuje svým sociálním systémem. A to s oprávněnou kritikou schodku státního schodku rozhodně není systémově správné, ani spravedlivé.

Zaměstnavatelé svůj postoj k odmítání růstu minimální mzdy či mezd obecně zdůvodňují špatnou hospodářskou situací firem a ztrátou konkurenceschopnosti. Pravdou však je, že naše firmy si nechtějí nechat sahat na své zisky, které jdou na úkor jejich zaměstnanců i na úkor eráru. Stejně urputně jim v tom sekundují české pravicové strany, nevyjímaje současnou nejsilnější parlamentní a vládní stranu. Přitom toto každoroční handrkování by mělo jednou provždy skončit zákonem stanovujícím přesný poměr nejnižší mzdy k průměrné hrubé mzdě.

A takto stanovená mzda by měla pracujícím zajišťovat slušné žití i zajištění potřebných nákladů na bydlení. Snahu odborů by měly podpořit levicové politické strany i ti politici, kteří dlouhodobě kritizují vysoké náklady na sociální pomoc či obchod s chudobou.