Často slýchávám, že se stírá rozdíl mezi levicovým a pravicovým pojetím politiky. Že dnes jsou v módě „catch all party“, politická hnutí oslovující svým populismem či líbivými tématy většinovou společnost. Dokonce lze říci, že na místo ideálů a vizí vstoupil do politiky toliko pragmatismus s oportunismem, využívající hlubokého despektu občanů k politickým stranám a jejich rozmrzelosti z politiky, pasivity a bezradnosti. Politickou soutěž programů a myšlenek dnes vystřídal silový styl politiky. V řadě zemí nastupuje trend autoritářských politiků, kteří využívají populismus a nacionalismus k vědomému šíření nepravd a klamů, s cílem napálit občany tématy, na které voliči rádi slyší. Ale které zároveň odvádějí pozornost od podstatných a zásadnějších problémů, které lidé trápí. Při takovém pojetí politiky pak stačí éterem šířit jednoduchá sdělení, včetně hledání vnějších nepřátel či viníků současných problémů. Prosté a hloupé nálepkování se stalo prostředkem politického boje.