Když občané České republiky rozhodli v referendu o vstupu naší země do Evropské unie, završila se etapa našeho „návratu“ na Západ. A tehdy i dnes bylo a je zřejmé, že jakákoliv nadnárodní instituce či organizace si uzurpuje jisté rozhodovací pravomoci, které pak odjímá národním státům. Zároveň se od našeho vstupu do EU změnila i pravidla fungování pomocí tolik kritizované Lisabonské dohody. Ale ruku, na srdce, Česká republika byla při tom a tuto smlouvu ratifikovala. Takže je farizejské tvrdit, že za to mohou pouze představitelé Unie. Problematická je také nemožnost dlouhodobého srovnání vývoje uvnitř EU, včetně rozvoje demokratické a občanské společnosti a zejména vývoje sociální koheze uvnitř jednotlivých členských států Evropské unie. Prostě proto, že v naší zemi bylo 45 let totalitní zřízení.