Filip Kučera ze zlínské ČSSD osobitě přibližuje své dojmy ze zasedání vrcholového orgánu stranu. 

Zbožňuju ty cesty vlakem, když celé město zaplavuje klid doznívající noci. Jedna taková mě čekala i v sobotu. A sice na 10. zasedání Ústředního výkonného výboru České strany sociálně demokratické v Praze.

Škoda, že České dráhy v poslední době nejen mně takové výjezdy do hlavního města komplikují. Ubylo spojů a hlavně skončil kultovní Zlínský expres, ten vlak znám fakt důvěrně, který byl nahrazen pomalejší a později jedoucí soupravou. Aspoň že pan průvodčí má kolem krku frajersky uvázanou šálu s emblémem národního přepravce a chová se vcelku mile. Tedy do chvíle, než se zeptám, jestli náhodou neví, proč zrušili nejen můj oblíbený spoj. „To centrála. Musíte se ptát výš,“ odsekne nevrle. Taky se zeptám. 

V Otrokovicích mě vítá už důvěrně známa vůně přepáleného oleje z místního občerstvení. Baví mě pozorovat tváře na nádraží. Noc se jen pozvolna mění v den, takže tváře často unavené a ospalé. Občas se podle zavazadla nebo jiného zvláštního znamení snažím odhadnout, jaké poslání vyhnalo mé spolucestující v tuto nekřesťanskou hodinu z vyhřátých domovů. Těším se vskutku pestré společnosti. Neustále švitořící skupinka s převahou šedivých vlasů nemá o smyslu cesty pochyb. Protáhlé lyže a hůlky prozrazují vše. To cílová stanice mladého muže, jehož estetika pohybu jistě nějak souvisí s plechovkou piva v ruce, není jasna ani jemu samotnému. Napadá mě, jestli někdo podobně přemítá nade mnou. Batoh na zádech a ne zrovna pečlivě naleštěné polobotky mi poskytují spolehlivé krytí. A stejně. Koho by napadlo, že jsem hlas rozhodující (tedy nejen já, to je takový náš stranický žargón) na 10. zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD.

Přitom stačí opustit komfortní zónu a se stranickou průkazkou v kapse začít měnit věci k lepšímu.

Vzpomínám na jednu z předchozích cest. Potkal jsem tak ve vlaku arménského kolegu z univerzity. Obligátní konverzační minimum nemohlo opomenout důvod mého výletu do Prahy. Pokusil jsem se to vysvětlit. "Wow. You are politician. Awesome," zasypal mě Davit dávkou mezinárodního nadšení a pak se jal vyklíčit politické prostředí v jeho domovině. "Corrruption, olygarchy and lies," shrnuje stručně. Čeká se ode mě pár povzbudivých slov. Zkouším něco o demokracii a volbách. Jenže v Arménii to prý tak úplně nejde. Asi u nás není úplně nejhůř. Často nadáváme na politiku u piva nebo produkujeme jedovaté příspěvky na facebooku. Ale změní se tím něco? Přitom stačí opustit komfortní zónu a se stranickou průkazkou v kapse začít postupně měnit věci k lepšímu. Pro různé šíbry je vždycky mnohem snazší ovládnout malé kolektivy než široké společenství, které spojují společné hodnoty. Ovšem platí to jen u stran, které jsou na nějaké ideologii postaveny. Sorry jako.

Od chvíle, kdy jsem se sluchátky na uších ve vlaku pročítal program dnešního zasedání, uplynulo pár hodin a hrnek silné kávy. Dorazil jsem na místo činu. Bohuslav Sobotka bez kravaty a v bílo modré pruhované košili se s nezvykle zarputilým výrazem opírá do miliardáře Babiše, ale představuje i nové programové téze sociální demokracie. Řeč přišla na vyšší zdanění nadnárodních korporací. Předseda je dneska ve formě. Od řečnického pultíku energicky představuje i další priority jako je zvyšování mezd zaměstnanců nebo narovnání cen za mobilní služby.

Z fleku bych mohl vyjmenovat plno věcí, které se mi na ČSSD nelíbí. Ale přes všechny neduhy je to jediná autentická levicová strana s hmatatelnou vizi pro plno lidí v této zemi. A zrovna na aktuálním zasedání Ústředního výkonného výboru jsme schválili i psanou variantu takové vize. Jmenuje se to Dlouhodobý program ČSSD. Vím, co se říká. Programy jsou jen do šuplíku. Důležitý je marketing. A když přijde na věc, tak se nějaký ten program dá vždycky opsat od konkurence. Sorry jako podruhé. Ale stejně, to že se v socdem snažíme formulovat vizi, která by mohla zaujmout a třeba o něco zlepšit život každé z těch ospalých tváří ve vlaku, které brzo ráno vstávají do práce, aby uživily rodinu, mě naplňuje pocitem, že to má smysl.

Projednávali jsme i některé méně radostné zprávy. Sociální demokracii ubývá členů. Meziročně jsme ztratili přes tisíc přátel a přítelkyň. Už jsem naznačil, proč je důležité mít širokou a aktivní členskou základnu. V takovém Německu má sociální demokracie 432 tisíc členů, ve Velké Británii 550 tisíc členů a i ve Francii je přes 120 tisíc registrovaných socialistů. V ČSSD je nás něco málo přes 20 tisíc. Mimochodem francouzskou politickou scénu se obzvlášť s blížícími se prezidentskými volbami (prosím jen ne Le Penová, mercí) vyplatí sledovat. Primárky u socialistů vyhrál jistý Benoît Hamon s progresivním levicovým programem. Charismatický padesátník prosazuje třeba legalizaci marihuany s ambicí daňových výnosů, zkrácení pracovního týdne nebo nepodmíněný základní příjem. Není to cesta, jak přilákat do sociální demokracie nové tváře?

Filip Kučera

člen Ústředního výkonného výboru ČSSD