Přesto, že Česká republika je premiantem zemí Evropské unie v nízkém počtu nezaměstnaných či v hospodářském růstu, začínají se objevovat limity dalšího rozvoje. Ukazuje se totiž chybná hospodářská politika z devadesátých let, která ale stále přetrvává, že naše konkurenceschopnost je založena na nízkých mzdách a že naše země je více subdodavatelem, než koncovým výrobcem. Tím se ztrácí přidaná hodnota z prodeje koncovému zákazníku a s tím spojené zisky z dodávek náhradních dílů, servisu, školení i budoucích inovací těchto výrobků. Proto je také značný rozdíl v produktivitě práce mezi Německem, Rakouskem a ČR, kdy naše produktivita práce zaostává jednou třetinou.