„Srovnává-li uvažující pozorovatel objekty u svých nohou a v dálkách ležící objekty s těmi, které jej obklopují, pak ucítí v hrudi vzácné, velebné a nepopsatelné pocity. Vidí tam nejkrásnější, nejúžasnější koridory v nejvyšším půvabu a okázalosti, pole a kopce se skvějí bujnou vegetací, řeky a potoky se klikatí údolími a rovinami rozlehlých obzorů v nedohledných dálkách, přívětivé obce a města ležící osamoceně nebo v uskupeních doplňují malebný obraz lesku a nádhery, zkrátka příroda dýchá život a zdá se, že překypuje krásou a mnohostí svého díla.“